Marie Alžběta Habsbursko-Lotrinská

dynastie: Habsbursko-Lotrinská

datum a místo narození: 13. srpen 1743, palác Hofburg, Vídeň, Rakousko

datum a místo úmrtí: 22. září 1808, Linec, Rakousko

příčina úmrtí: přirozená smrt

Marie Alžběta se narodila jako sedmé dítě Marii Terezii a Františkovi I. Štěpánu Lotrinskému. Dívenka přišla na svět malá a slabá. Často stonala, měla potíže s trávením jídla a v důsledku toho se vyvíjela pomalu a neuspokojivě. Příčinou bylo pravděpodobně onemocnění trávícího ústrojí. Lékaři doporučovali změnu vzduchu. Malá arcivévodkyně tak byla převezena na předměstí do pozdějšího paláce Rainer. Změna jí velice prospěla, neboť se začala zotavovat a také přibývat na váze. Marie Alžběta rostla a stávalo se z ní živé a veselé dítě. Měla sklony k rozpustilosti, ráda žertovala, smála se a její drobné žertíky nebraly konce, což její matka špatně snášela. Císařovna ji považovala za příliš dětinskou. Alžběta však byla velice půvabná, podle soudobých zpráv byla nejhezčí z dcer Marie Terezie. Už od raného mládí koketovala, toužila se líbit a byla ješitná. Velmi dbala o svůj zevnějšek, ráda se bavila, ale nejevila žádné vyhraněné duševní zájmy a vlohy. Alžběta jistě nezaostávala inteligencí za svými sourozenci. Byla stejně nadaná a dostala stejné vzdělání. Nic však nebrala vážně, měla potěšení z klevet, byla kousavá, libovala si v drobných zlomyslnostech, měla ráda bonmoty a ironii. Zálibu v ironických poznámkách sdílela s bratrem Josefem, se kterým si však jinak vůbec nerozuměla. Učitelé a vychovatelé ji museli nabádat k pozornosti a přesné práci. Vystřídalo se u ní hned několik vychovatelů a učitelů. Na základě toho lze usuzovat, že řada z nich u svéhlavé arcivévodkyně pedagogicky neuspěla.

Krásná Marie Alžběta dozrávala v ženu a začala se brzy stávat předmětem sňatkové diplomacie. Jejím prvním nápadníkem byl polský král Stanislav II. August, který byl podle obrazu poslaného do Vídně velmi atraktivní. Císařovna však Stanislava považovala za nepříliš spolehlivou okrajovou osobu nižšího původu. Jako další nápadník připadal v úvahu vévoda de Chablais. Bratr Josef, který byl v té době již spoluvládce, tento plán však zamítl. Marie Alžběta se už nikdy neprovdala, neboť v roce 1767 onemocněla, jako několik členů královské rodiny, neštovicemi. Nemoc sice jako zázrakem překonala, ale nemoc ji znetvořila obličej k nepoznání. Když se Alžběta poprvé po nemoci podívala do zrcadla, vypukla v nekonečný nářek. Z mladé půvabné mladé dámy se stala ošklivá, nepřitažlivá žena. Arcivévodkyni se zhroutil svět. Zatím pěstovala jenom svou krásu, ostatní věci zanedbávala. Trpěla depresemi a vyhýbala se stykům s veřejností. Matka s bratrem Josefem se přesto pokoušeli Alžbětu provdat. Nikdo však již neměl o zjizvenou arcivévodkyni zájem. Alžběta tím velice trpěla. Pocity méněcennosti zakrývala výstřednostmi všeho druhu, ironií, posměchem a poznámkama, nehodícími se na císařsk dvůr. Její duševní utrpení se brzy promítlo do zvýšené náchylnosti k nemocem. V roce 1774 dostala zánět okostice, v roce 1776 na tom byla velice špatně, neboť i v postní dny musela jíst maso, v roce 1777 trpěla opět bolestmi zubů. Na císařském dvoře zůstala jako jediná z dcer se sestrou Marií Annou, se kterou se špatně snášely. Vídeň opustila v roce 1781, kdy zemřela Marie Terezie. Alžběta se stala abatyší Ústavu šlechtičen v Innsbrucku. Tato v mládí marnivá dívka se změnila v respektovanou osobu a  svou laskavostí a přímostí si získala všeobecnou oblibu obyvatel. Se svou rodinou však stále vycházela velmi špatně. Navíc v roce 1806 musela kvůli odstoupení Tyrol Bavorsku prchnout zpět do Vídně a rezignovala na svůj řád. Nakonec našla domov v Linci v domě hraběte Heinricha vo Khevenhüllera, v tehdejší Divadelní ulici, kde prožila poslední dva roky života. Marie Alžběta se věnovala dobročinnosti a nesnažila se vzbuzovat příliš mnoho pozornosti. Zemřela 22. září 1808.