Marie Tereza Louisa Savojská, princezna de Lamballe
tituly: Princezna Savojská (narozením)
Princezna de Lamballe (sňatkem)
dynastie: Savojští
datum a místo narození: 8. září 1749 palác Carignano, Turín, Itálie
datum a místo úmrtí: 3. září 1792 Paříž, Francie
příčina úmrtí: zmasakrování
manžel: Ludvík Alexandr Bourbonský, princ de Lamballe
Marie Tereza se narodila 8. září roku 1749 v italském Turíně jako šesté dítě Ludvíku Viktorovi Savojskému a Kristýně von Hessen-Rheinfels-Rotenburg.
V 17cti letech se provdala za Ludvíka Alexandra Bourbonského, prince de Lamballe. Ten měl však slabost pro hazard a ženy. Jeho otec vévoda de Penthièvr doufal, že se mladík uklidní a usadí po poku ctnostné manželky, jakou byla Marie Tereza. Ta platila za sladkou, moudrou a velice zbožnou bytost. Vyhlídky princova otce se však nekonaly. Alexandr se krátce po svatbě věnuje opět radovánkám a svou ženu ignoruje. Ubohá Marie Tereza propadá melancholii a nachází azyl u svého tchána. Alexandr ji několikrát nakazí pohlavními nemocemi. O rok později zemře v zámečku Louveciennes právě na následky pohlavní nemoci a zanechá tak Louisu v 19cti letech bezdětnou vdovou. Vévoda de Penthièvre je po smrti syna Marii Tereze oporou a společně jsou velmi aktivní v charitativních věcech.
V roce 1769 se její švagrová Louisa Marie Adélaïde Bourbonská, zvaná Mademoiselle de Penthièvre, provdá za Ludvíka Filipa, vévodu z Chatres, pozdějšího vévodu orleánského. Ta také později představí Marii Terezu u dvora.
V roce 1770 se koná svatba daulpina Ludvíka Augusta, budoucího Ludvíka XVI. s rakouskou arcivévodkyní Marií Antoinettou. Marie Tereza byla přítomna při každém obřadu nové daulpinky a brzy se stala Antoinettinou oblíbenkyní a přítelkyní. Při nástupu Ludvíka XVI. na trůn jmenovala Antoinetta Marii Terezu, které říkala cher cœur, v překladu drahoušek, Dozorkyní královniny domácnosti. Což byla nejvyšší možná hodnost pro dvorní dámu ve Versailles. Princezna de Lamballe však byla nakonec zastíněna Yolandou de Polastron, která přijela ke dvoru v roce 1775. Marii Antoinettě začala být bližší lehkomyslná povaha vévodkyně a princeznu de Lamballe začala považovat za poněkud nudnou společnici. Přesto však považovala královna Lamballe za svého spojence a věrného přítele. I přes svou velice zbožnou a mírumilovnou povahu byla princezna často zobrazována v pornografických letácích, které byly součásti anti-monarchistické propagandy, jako milenka královny.
Přátelství mezi Antoinettou a Marií Terezou opět vrcholí během léta roku 1789 v začátcích revoluce. Vévodkyně de Polignac odjíždí na přání královny do exilu. Marie Tereza chce zůstat po boku královny a být jí tak oporou. V říjnu téhož roku je královská rodina nucena opustit Versailles a usídlit se v Pařížském paláci Tuileries. Princezna je stále po boku královny a jejich přátelství ještě více sílí. Roku 1791 se královská rodina rozhodne pro útěk z Francie. Antoinetta nařizuje Lamballe opustit zemi. Princezně se podaří prchnout s platným cestovním dokladem do Londýna, kde vyzývá k pomoci francouzské královské rodiny. Ta je však chycena na svém útěku ve Varennes. Jsou umístny zpět do Tuilerijského paláce. Antoinetta apeluje na Marii Tereze, aby se nevracela do Francie, neboť se bojí o její život. Princezna de Lamballe však nevydrží odloučení od své milované královny a po sepsání své poslední vůle, neboť i ona má strach o svůj život, se vrací do Paříže, kde opět věrně slouží královně.
Po útoku na palác 10. srpna 1792 je královská rodina uvězněna v Templu. 19. srpna je však, společně s vychovatelkou královských děti markýzou de Tourzel, oddělena od rodiny a přemístěna do věznice Force. 3 září byla předvedena před soud, kde měla přísahat nenávist ke králi, královně a k celé monarchii. To však Marie Tereza rezolutně odmítne. Díky tomu ji, se slovy emmenez madame (vezměnete madam pryč), vhodili na ulici, kde ji již čekala skupinka mužů, kteří ji během minuty zabili. Podle některým zpráv měla být znásilněna a její prsa měla být odříznuta. Uvádí se také, že její tělo mělo být dopraveno do nedaleké kavárny, kde hosté museli připíjet na její smrt. Princezně usekli hlavu a nabodli na kůl. Její hlava měla být dokonce dopravena k holiči, aby jí učesal vlasy podle jejích zvyků, proto aby mohla být davem ihned rozpoznatelná. Ihned po tom šel lid ukázat hlavu královně pod okna Templu. Někteří lidé pořvávali na Antoinettu, aby hlavu políbila, neboť jak již bylo řečeno, princezna byla lživě považována za královninu milenku. Říká se však, že Antoinetta neviděla hlavu své přítelkyně, neboť strážci měli tu slušnost zavřít okenice. Královna však věděla, co se venku děje, neboť jeden z důstojníků řekl rodině, že lid jim chce ukázat princezninu hlavu, královna omdlela. Tělo princezny mělo být údalně vystaveno na ulici celý den. Nakonec, když byla k tělu dodána hlava, bylo tělo v sedm hodin večer pohřbeno na hřbitově Enfants-Trouvés. Její tělo se však nikdy nenašlo, o což se pokoušel i její tchán vévoda de Penthièvre.
