Pánská móda vrcholného baroka (1650 - 1680)

Mužský oděv

V celé Evropě zpočátku stále ještě doznívá móda třicetileté války. Muži se dlouho nevzdávají klobouku s širokým okrajem, zdobený peřím a vysokých bot s přehnutou manžetou. Postupně však přeci jenom dojde ke změnám.

Proměna začíná u kabátce. Ten se zkrátil a výrazně tak ovlivnil celkovou siluetu. Kabátec nyní pozbývá šosy a odhaluje řasnatou košili, která je zdobená stuhami. Dále se zkracují také rukávy kabátce. Zcela mizí linie pasu, neboť košile je nařasená a vzdouvá se v pase. Podobné je to také s rukávy košile, které jsou u loktu a nad zápěstím nadto převázané, takže přepadají v hlubokých záhybech. Populární se stává vázanka. Kolem roku 1670 dochází opět ke změně a vznikne nový typ kabátu, zvaný justaucorps. Tento kabátec má prodloužené šosy a a výrazně označený pas. Díky šosům bylo možné doplnit na kabátec kapsy, které dřív nebyly běžnou součástí oděvu. Současně s novým kabátcem vzniká také vesta. Střihově se kabátci zcela přizpůsobuje. Její součástí jsou také rukávy, takže se vlastně oblékají dva kabáty na sebe, ten spodní je pouze méně honosný.

Kolem roku 1670 se ve výstřihu kabátu uplatňuje kravata. Měla tvar šátku, který se obtáčel kolem krku, vepředu buď se svázanými konci nebo spojený a odobený samostatnou stuhou. Brzy se pro větší pohodlí začíná nosit již kravata aranžovaná, která se na krku vzadu pouze spínala. 

Kalhoty jsou zbaveny vycpávek, klesají ke koleni, nabývají rourovitého tvaru a jsou po celé délce stejně široké. Ke kalhotám se nosí punčochy, které zakrývají lýtka. Stále více se také uplatňují ozdobné podvazky. Prvním zásahem Ludvíka XIV. do módy byla právě úprava kalhot. Kalhoty zakrývaly přirozené proporce pod množstvím látky a ozdob. Proměnily se v jakousi širokou, řasnatou sukni, která má celou řadu variant. Mohou být bohatší i skromnější, a je nezbytné pod ně nosit kalhoty. Ty byly okrášleny volány a někdy i střapci. Sukénka kolem 70. - 80. let zmizela a současně s novým typem kabátce mizí široké kalhoty a jsou nahrazeny kalhotami užšími, sahajícími těsně pod koleno. Důležitější roli hrají punčochy.

Holínky, které se nosily v minulém období, se zkracují. Sahají sotva do poloviny lýtek a jejich široká manžeta je vyložena krajkami. Holínky však postupně mizí a začínají se nosit střevíce se skosenou špičkou a podpatkem. Sahají ke kotníku, jsou spínané přezkou a zdobené stuhami. 

Plášť má podobu přehozu a zvláště se neliší oproti těm, které se nosily v předešlém období. Jsou ozdobené řadou stuh a krajek.

Často byla soušástí oblečení šerpa, což byl široký pás látky, zdobený lemy a vyšívaný. Byl aranžovaný na jedno rameno a v pase svázaný do uzlu, do něhož se vkládal kord.

Měkký klobouk z období třicetileté války se postupně zmenšuje a zužuje. Okraj klobouku je prakticky zcela zakryt péřovými ozdobami. Od 70. let se začíná nosit třírohý klobouk, který je věšinou držený podpaží, neboť gentleman si nechtěl poškodit paruku. 

Součástí oděvu se stává vycházková hůl.

Domácí oděv 

V polovině 17. století vzniká jedna z prvních podob mužského domácího oblečení. Tvoří jej noční čepička, župan a pantofle. Tyto části se rozšířily pod vlivem orientu. Byly však stejně nákladné jako šaty pro běžné nošení.

Účes

Pomalu začínaly vznikat první výrobny paruk, jejichž počet ale rychle rozrostl. Módu paruk inicioval sám Ludvík XIV., který měl v mládí velice bohaté vlasy, o které ovšem brzy přišel a začal si tedy vypomáhat parukami. Opravdu velká obliba paruk ale přišla až po roce 1661. Do té doby muži nost své vlastní dlouhé, kadeřavé vlasy. Poté se nosí velice bohaté alonžové paruky, které se staly symbolem reprezentace po celé Evropě. Velice populární je tenký knírek.