Dámská móda pozdního baroka (1680 - 1715)

Dámský oděv

Jak již bylo uvedeno, oděv zůstává stále okázalý a velmi zdobný. Teprve až na sklonku vlády Ludvíka XIV., pod vlivem Madame de Maintenon, královy milenky a pozdější druhé ženy, dochází k zjednodušení a utlumení této okázalé nádhery.

V roce 1690 se vkládala pod vlečku výstuha v podobě polštáře, který byl předchůdcem pozdější turnýry.

Módním se stává svrchní oděv, který se francouzsky jmenuje robe manteau.  Tento oděv má podobu plášťových šatů. Je uzavřený pouze v partii živůtku, sukně zůstává otevřená. Oděv je prodloužený do vlečky, je vypasovaný a stuhami bohatě zřasený do stran. Je otevřený tak, aby byl co nejvíce vidět efekt odlišné barvy podšívky a sukně. Po roce 1685 je řasení ještě více kompikovanější; shrnutí dozadu a naaranžování látky v partii boků, kde je vystužena a podepřena podporami. V roce 1690 dostává tento typ oděvu šálové, rozšířené rukávy s vysokou manžetou., která rovněž odhaluje látku podšívky.

Účes

Nejobvyklejším typem účesu stává tzv. fontange. K tomuto účesu se traduje příběh jedné z milenek Ludvíka XIV., paní de Fontange. Té se při vyjížďce uvolnil pramen vlasů, aby jej upevnila, použila prý ozdobného krajkového podvazku. Více věrohodnější je předpoklad, že účes vznikl z účesu coiffure à cornette. Fontange byl účes na čele vysoko vyčesaný kombinovaný s konstrukcí ze skládaných stuh, jejichž konce visely na ramena. K velké dvorské toaletě nosily dámy mezi lety 1685 a 1713 účes zvaný à la Duchesse. Byl to účes nižší, z kadeřavých vlasů aranžovaných do koruny, s náročnou kompozicí ze stuh. Důležitou součástí úpravy hlavy se stává čepec. Ten je bohatě zdobený krajkami a stuhami.