Dámská móda v rokoku (1723 - 1774)

Ženský oděv

Základem celkové siluety ženského oblečení se stává krinolína. Zpočátku má krinolína tvar širokého kalichu, který je opět jako ve španělské módě vystužen dřevěnými nebo železnými obručemi. Teprve s hojnějším užíváním velrybích kostic se stavby krinolín odlehčí. Obručí bylo pro krinolínu potřeba pět a byly spojeny voskovým plátem. Krinolína se pohupovala dopředu a dozadu, nepřizpůsobovala se chůzi a působila nepřirozeně. Dostává název panier (koš). Po roce 1725 má podobu kupole a v tomto tvaru dosáhla své vrcholné podoby kolem roku 1750. V této době také vzniká lehčí a pohodlnější podoba krinolíny zvaná demi-panier. Tento typ krinolíny byl však určen pouze pro méně slavností příležitosti. Kolem roku 1745 dostává krinolína opět novou podobu a v této době je také nejrozměrnější; rozšiřuje se do stran, vepředu a vzadu se zplošťuje, takže její půdorys tvoří úzký ovál. Sukně je tak vysoko vzdutá nad pasem, že je možné si o ní opřít lokty – odtud se bere označení panier à coudes (coude = loket). Tento typ krinolíny se nosí až do roku 1786. Ale v letech 1760-1775 existuje její poněkud uměřenější podoba.

Všechny tyto varianty krinolíny jsou podkladem sukně tvořené složitým aranžováním množství látky, při němž je uplatňována táž asymetrie, která vládne v soudobé ornamentice. Nejčastější formou řešení šatů je robe à la polonaise (na polský způsob); vpředu otevřená svrchní sukně je zdvižená a zřasená dvěma nebo třemi náběry. Po celé Evropě se nosí v letech 1766 – 1785. Postupně se spodní sukně zkracuje, náběry mohutní a celková silueta se proměňuje zejména tím, že noha v botě na vysokém podpatku je vidět až ke kotníku. Velká dvorská róba, francouzsky grande parure byla zdobena drahými kameny, perlami, zlatem a stříbrem a působila dojmem téměř orientální nádhery. Přestože šlo o oděv velice nákladný, byli příslušníci královských rodů i přední šlechty nuceni mít takových oděvů hned několik. Dvorský ceremoniál totiž přímo přikazoval, aby ženy i muži přicházeli k významným slavnostním příležitostem vždy v novém oblečení. Oproti barokní éře, kdy šaty byly z těžkých látek, se nyní zhotovují róby ze vzdušné a jemné látky.

Stále se nosí nedbalky, které vnikly za regence. 

Živůtek si zachoval tvar, který dostal za doby Ludvíka XIV., je ale stále odvážněji dekoltovaný. Rukávy jsou stále bohatě řasené, s nabíranými manžetami, často zdobené spoustou krajek. Abyl byl kontrast mezi objemnou sukní a úzkým pasem co největší, jsou korzety čím dál tím těsněji šněrovány. Důležitou součástí a ozdobou korzetu se stává náprsenka. Tato trojúhelníková vložka ze silného kartonu, potažená látkou, kryla šněrování.

Účes

Účes prochází pronikavou proměnou. Po skončení módy vysoké fontange se účes extrémně zmenšuje. Vlasy jsou přičesány těsně k hlavě, často přikryty jemným krajkovým čepečkem. Nejtypičtějším účesem byl tzv. tapé; zcela odkrýval čelo, vlasy byly mírně kadeřené, vzadu byly zcela hladké. Kolem roku 1750 se účes uvolňuje, vlasy jsou vzadu ve velkých kadeřích spuštěny na krk nebo jsou splétány do copů, které jsou zakončeny loknami. Po roce 1750 se začínají vlasy vyčesávat vysoko nad čelo odkud spadají v dlouhých loknách. Účes znovu nabývá stále větší složitosti a náročnosti na úpravu. Postupně se zvyšuje tak, že je i třikrát až čtyřikrát větší jako hlava nositelky. Takovéto úpravy hlavy zabraly nejenom několik hodin práce, ale bylo k ní zapotřebí i složité konstrukce a vycpávky, takže se ty nejnáročnější účesy nosily pouze při slavnostních příležitostech.

Pokrývky hlavy

Vedle malých čepečků, které jsou spíše ozdobou vlasů, vznikají rozměrnější, účelové čepce zpočátku určené k ochraně vlasů při spánku a mytí. Brzy se však proměňují, zvětšují, zdobí a nosí se k domácímu oblečení místo složitých účesů. Také škála klobouků se rozšiřuje, většinou mají široké krempy a jsou bohatě zdobené. K loveckému úboru se nosil třírohý klobouk mužského typu.

Obuv

Botám, ačkoliv nejsou stále viditelnou součástí oděvu, je věnována velká péče. Mají kulatou, často zúženou špičku, podpatky různé výšky, jsou ušity z látky a často korespondují s barvou oděvu. Jsou však stále velice nepohodlné, k delší chůzi vyloženě nevhodné.

Doplňky

Součástí oblečení zůstávají vějíře a rukavice, sahající k loktům. Novým módním doplňkem je také taštička, což byl v oné době měkký váček na drobnosti, dostal pojmenování pompadour.

Tvář

V době rokoka je líčení velmi nápadité. Neustále se zvyšuje používání pudru jak na tvář tak i na paruky. Nápadné líčení korunovaly mušky, což byly drobné ozdůbky z gumovaného černého hedvábí, různých tvarů, které se umisťovaly na obličej. Bohaté dámy si mohly dovolit umístit do středu mušky drobný diamant.