Marie Anna Habsbursko-Lotrinská 

tituly: rakouská arcivévodkyně

dynastie: Habsbursko-lotrinská

datum a místo narození: 6. říjen 1738,  palác Hofburg, Vídeň, Rakousko

datum a místo úmrtí: 19. listopad 1789, Klagenfurt, Rakousko

Marie Anna se narodila jako druhé dítě císařovny Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského. V rodině jí říkali Marianna. Byla součástí velice početné rodiny, avšak nezaujímala v ní výsadní postavení, neboť nebyla matčinou oblíbenkyní, ani oným vytouženým mužský dědicem trůnu. Příliš dobře nevycházela se sestrou Marií Kristinou a bratrem Josefem a to díky Josefově sňatku s Isabelou Parmskou, kterou neměla příliš ráda, což se Josefa, který Isabelu vroucně miloval velice dotklo. Oproti tomu dobře vycházela se sestrami Marií Karolínou a Marií Amálií, stejně jako s bratry Leopoldem II. A Maxmiliánem Františkem. Marianna dosala ihned po narození, jako každé dítě Marie Terezie, svůj vlastní dvůr v čele s vychovatelem či vychovatelkou. Těm udělovala pokyny samotná císařovna. Marie Terezie vyžadovala, aby byly děti zbožné a poslušné. Dále dbala také na osobní hygienu, zdravou stravu a dostatečný pohyb na čerstvém vzduchu. Marianninou vychovatelkou se stala hraběnka Belruptová. Marianna nebyla jazykově nadaná a nikdy se pořádně nenaučila německy ani francouzsky. Měla však umělecké i vědecké sklony. Hodně četla a později se zabývala fyzikou, botanikou, mechanikou, chemií a mědirytectvím.  Zájem v přírodních vědách v ní rozdmýchal její učitel, dvorní rada Ignác Antonín Born. Zájem o lov a numismatiku měl zase na svědomí její otec. Po něm také zdědila Marianna sbírku mincí, kterou rozšiřovala. Sama také napsala odbornou příručkou o pamětních mincích.

V roce 1757 prodělala Marianna těžký zápal plic. Dokonce přijala za přítomnosti rodiny poslední pomazání. Marianna se však naštěstí uzdravila. Nemoc ale zřejmě měla za následek tuberkulózu páteře, došlo k zkřivení držení těla a následně ke vzniku hrbu. Marianna se musela smířit s tím, že se s touto vadou neprovdá a uchýlila se ke studiu. V roce 1766 se stala představenou Ústavu šlechtičen na Hradčanech. Přesto však Prahu nikdy nenavštívila. Chtěla, aby se místem jejího života stal Klagenfurt. Přestože proti tomu ze začátku byli jak matka, tak i bratr Josef, nakonec přeci jenom došlo ke stavbě paláce na předměstí Klagenfurtu. Po matčině smrti se do Klagenfurtu přestěhovala. Žila zde velice skromný život. Přestože se jednou nechala namalovat v řádovém oděvu, jeptiškou se stát nechtěla. Účastnila se však dichovních cvičení i svatého přijmání. Stejně jako ve Vídni, tak i zde se obklopovala svobodnými zednáři, se kterými sympatizovala. Hodně cestovala po příbuzenctvu a také ona často hostila své sourozence. Pomáhala chudým, nechala opravit budovu kláštera a také nechala rozšířit kláštěrní špitál.

Marianna měla chatrné zdraví, prodělala několik zápalů plic a nemocná páteř ji způsobovala problémy s dýcháním. Chůze pro ni byla problematická, ke konci života se pohybovala na vozíku, což způsobovala i její nadváha. Zemřela 19. listopadu 1789. Její majetek zdědil Alžbětinský klášter, kde je také pohřbena, neboť si nepřála být pochována v císařské hrobce ve Vídni, ale právě zde.