Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská 

 
 

tituly: rakouská arcivévodkyně (narozením)

            Královna neapolská a sicilská (sňatkem)

dynastie: Habsbursko-Lotrinská

datum a místo narození: 13. srpen 1752, palác Schönbrunn, Vídeň, Rakousko

datum a místo úmrtí: 8. září 1814, Hetzendorf, Vídeň, Rakousko

příčina úmrtí: srdeční mrtvice

manžel: Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský

děti:    Marie Tereza (1772–1807)

            Luisa Marie (1773–1802)

            Karel Tito (1775–1778)

            Marie Anna (1775–1780)

            František I. (1777–1830

            Marie Kristýna (1779–1849)

            Marie Amélie (1779–1783)

            Karel Gennaro (1780–1789)

            Josef Karel (1781–1783)

            Marie Amálie (1782–1866)

            Marie Kristina (1783)

            Marie Antonie (1784–1806)

            Marie Klotilda (1786–1792)

            Marie Jindřiška (1787–1792)

            Karel Gennaro (1788–1789)

            Leopold (1790–1851

            Albert Mário (1792–1798)

            Marie Isabela (1793–1801)

 

Marie Karolína se narodila císařovně Marii Terezii a Františkovi I. Štěpánu Lotrinskému jako třinácté dítě. V rodině jí říkali až do její svatby Charlotta. Své matce se nepodobala vzhledem, ale povahou. Měla nespoutaný temperament, byla činorodá, smělá, otevřená, upřímná a nezkrotně toužila po svobodě a nezávislosti. Byla zkrátka silná, na sebe spoléhající osobnost. Už jako dítě byla rozpustilá, prudká a tvrdohlavá. Vychovávana byla společně se sestrou Marií Antonií. Se svou vychovatelkou hraběnkou von Brandisovou nevycházela dobře. Jejich vztah byl natolik špatný, že se dívenka rozhodla požádat matku o změnu vychovatele, k velkému překvapení císařovna neměla námitek. Novou vychovatelkou se stala hraběnka von Lerchenfeldová. V roce 1767 zemřela Marie Josefa, která se měla stát manželkou Ferdinanda I. Neapolsko-Sicilského. Tomu se musela rychle najít jiná nevěsta, vybrána byla Charlotta. Patnáctiletou dívenku začali rychle připravovat na roli královny. Byla také vzdělávána v oblastech diplomatického jednání a taktizování. Už tehdy projevovala zájem o politiku, překvapila kritickým rozumem a schopností rychle chápat. Její budoucí manžel se však neuměl vůbec chovat a chyběla mu určitá aristokratická vybroušenost. Státní záležitosti ho oproti Charlottě vůbec nezajímaly a žil jenom pro zábavu. Byl také považován za vzteklého, vzpurného a mstivého. Ferdinandovo vzezření nebylo právě přitažlivé. Svatba byla stanovena na 7. dubna 1768. Předtím se konala ve Vídni svatba v zastoupení, ženicha zastupoval Charlottin bratr Ferdinand. Ještě téhož dne odjížděla Marie Karolína ze své rodné země. Marie Terezie měla tuto dceru velice ráda a těžce se s ní loučila. Na své cestě za manželem se Charlotta setkala s bratrem  Leopoldem  a jeho ženou Marií Ludovikou. Ti jí doprovodili až kdo Portella, kde měla dojít k předání nevěsty. Marie Karolína se velmi obávala, aby se manželovi zalíbila. Nejdříve se však musela rozloučit se svým rakouským doprovodem. To probíhalo velmi emotivně, i Leopold napsal později císařovně, že by tuto situaci nechtěl nikdy zažít znovu. První shledání budoucích manželů nebylo nejšťastnější. Od samého počátku v sobě nenašli zalíbení. Marie Karolína se snažila s Ferdinandem konverzovat, ten se však na ní nemohl ani podívat. Na první společnou noc nevzpomínala Marie Karolína ani trochu v dobrém. Litovala svou sestru Marii Antoinettu, kterou tato zkušenost teprve čekala. Začátky v nové zemi nebyly pro mladou královnu vůbec jednoduché. Musela si zvykat na velice přísnou etiketu, která zde vládla. Velký problém jí dělalo nucené nošení černého ošacení, což nebylo ve vysokých teplotách dvakrát příjemné. Zvykat si musela zejména na rozmary svého manžela. Díky němu se po královském paláci pohybovala volně zvířata. Ferdinand nedodržoval žádné normy, byl to hrubián se sklony k sadismu. Například ulovenou zvěř rád sám vyvrhoval s velkou chutí a často přicházel z lovů potřísněn krví. Příležitostně také své ženě uštědřil rány a kopance. Marie Karolína prokázala nevídanou trpělivost. Jejich manželství však bylo v posteli velmi šťastné. Neapolská královna byla ostatně v letech 1771 – 1793 téměř neustále těhotná.  Předčila dokonce svojí matku, narodilo se jí osmnáct dětí. Těhotenství však snášela spíše špatně a více než polovina děti se nedožila dospělosti. Ferdinand však neobšťasťnoval pouze ji, ale i služky tanečnice či devečky. Marie Karolína to příjmala lhostejně. V mnohém se podobala své matce, kromě mateřské lásky jí těšil podíl na moci. Královna se rozhodla zreformovat v určitých ohledech zaostalou Neapol. Setkala se však s odporem státní rady, která se jí snažila zamezit přístupu k moci. Svojí obratností však dokázala strhnou krále na svojí stranu a nakonec byli její odpůrci zbaveni úřadu. Marie Terezie zuřila a radila jí, že by se měla starat o mužského dědice. Odpověděla narozením následníka trůnu v roce 1775 a bylo jí rovněž přiznáno právo účastnit se zasedání státní rady. Po tomto svém prvním velkém politickém úspěchu usilovala o reformu státu a o postupné snižování španělského vlivu v zemi. Královna získala v tomto ohledu skvělého pomocníka Johna Acta, kterého na radu svého bratra povalala z Toskánska. Král to ocenil, neboť sám si mohl užívat zábavy. Nové reformy se však znelíbily španělskému králi Karlovi III., který usiloval o Actovo odvolání, neuspěl. Uchýlil se tak k pomluvám, že královna má pro svého rádce slabost. Ferdinand však stál při manželce a místo odvolání Acta odvolal španělského velvyslance. Intriky a neustálá těhotenství se však velmi na Marii Karolíně podepsaly. Často zvracela, měla potíže s játry a byla velice nervozní. Její dcera Marie Terezie, provdaná za Františka II., syna Karolínina bratra Leopolda, se stala v roce 1792 císařovnou. V roce 1793 však přišla rána, popravena byla francouzská královna Marie Antoinetta. Marie Karolína pociťovala proti Francouzům velkou nenávist, která jí ovlivňovala od této doby do konce života. Revoluce dorazila i do Neapole. Královna musela dohodnout tajnou domluvu s Anglií. Dohoda znamenala slib, že kdykoliv by připluly francouzské revoluční lodě, bude Anglie chránit jihoitalské břehy. Roku 1793 přistála u města Neapol první anglická loď, v čele stál kapitán Horatio Nelson. Marie Karolína s napětím sledovala boje proti Francii. Tu začala nenávidět ještě více po tom, co se na scéně objevil Napoleon Bonaparte. Stala se jeho hlavní odpůrkyní. Neapol se Napoleonovi dokázala ubránit, i když před vítězstvím musel královský pár uprchnout na Sicílii, neboť nebylo nic jistého. V roce 1800 odcestovala Marie Karolína do Vídně, vezla s sebou i několik dcer na vdávání. Domov jim poskytl Schönbrunn. Františkovi II. se však začala tchýně rychle protivit a naznačil jí, aby se vrátila zpět domů. V roce 1802 se tedy Marie Karolína vrátila do svého království. S mužem se odcizili. Navíc se vyostřily její vztahy s Napoleonem a byla sesazena z trůnu. Královský pár opět uprchl na Sicílii. Nakonec se však Marie Karolína rozhodla odjet v roce 1813 opět do Vídně, kam však dorazila až v roce 1814. Císař jí přídělil jako sídlo zámek Hetzendorf, kde 8. září 1814 zemřela na srdeční mrtvici. Nedočkala se tak konečné porážky Napoleona. Pohřbena byla v kapucínské kryptě ve Vídni. Ferdinand nařídil šesti měsíční smutek, který sám však nedržel. Dva měsíce po manželčině smrti se oženil se svojí dlouholetou milenkou Lucií Migliaccio, princeznou z Partanny.