Marie Johanna Gabriela Habsbursko-Lotrinská 

Johanna Gabriela se narodila jako jedenácté dítě císařskému páru Marii Terezii a Františku I. Štěpánu Lotrinskému. Od mala vyrůstala se svojí sestrou Josefou, která byla pouze o rok mladší. Měly společnou výchovu, spolu si hrály, jedly, modlily se, obsluhoval je stejný personál, měly stějnou vychovatelkou, hraběnku Lerchenfeldovou, a stejné učitele. Podle své matky byla Johanna velice tvrdohlavá, ale sama císařovna uznala, že má dost schopností. Marie Terezie trvala na tom, aby na jídelníčku arcivévodkyně nechyběly ryby. Johanna však jídla z ryb odmítala, neboť je zřejmě špatně snášela. Její matka však nařídila, že se na ní nesmí brát žádný ohled. Teprve když arcivévodkyně po rybách několikrát zvracela, povolila císařovna na radu dvorního lékaře Gerarda van Swietena malý experiment, mající za účel zbavit Johannu odporu k rybám. Arcivévodkyně navštívila chov pstruhů, při vyučování se seznámila s jejich anatomií a také směla v dvorní kuchyni přihlížet, jak se ryby připravují. Tento, na onu dobu nevídaný, experiment se zdařil a Johanna od té doby bez sebemenších problémů konzumovala rybí jídla. Johanna se sestrou Josefou měly velmi nabytí program, co se týká učiva. Na jejich nízký věk bylo učení poměrně náročné. Přesto jim zbývalo dost času na zábavu všeho druhu.

V prosinci roku 1762 se u Johanny začaly projevovat první příznaky choroby. Jednoho večera působila unaveně, byla bez nálady a stěžovala si na bolesti hlavy a končetin. Přivolaný lékař ji našel už v horečce a nařídil oddělit Josefu od nemocné sestry. Malá Johanna Gabriela trpěla na lůžku strašnými bolestmi. Lékaři byli bezmocní a nebohé Johanně pouštěli pouze žilou. Její nemoc velmi zasáhla i švagrovou Isabellu Parmskou, která si přála být na jejím místě místo ní. Dne 22. prosince 1762 dostala Johanna poslední pomazání a následujícího dne zemřela. Nejvíce smrt pochopitelně zasáhla Marii Josefu, která se dlouho nemohla s touto situací vyrovnat, nakonec i ona sama prohrála boj s neštovicemi.