Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská 

dynastie: Habsbursko-Lotrinská

datum a místo narození: 13. květen 1742, palác Hofburg, Vídeň, Rakousko

datum a místo úmrtí: 24. červenec 1798, Vídeň, Rakousko

příčina úmrtí: žaludeční choroba

manžel: Albert Kazimír Sasko-Těšínský (11. června 1738 - 10. února 1822)

děti: Kristina Sasko-Těšínská (16. květen 1767 - 17. květen 1767)

         Karel Ludvík Rakousko-Těšínský (5. září 1771 - 30. dubna 1847) - syn Leopolda II, adoptovaný po smrti svých rodičů

Marie Kristina se narodila 13. května roku 1742 císařovně Marii Terezii a Františku I. Štěpánu Lotrinskému. Narodila se v den 25. narozenin císařovny, což se považuje za nejvíce pravděpodobný důvod, proč se stala Marie Kristina císařovninou nejmilejší dcerou. Často byla před svými sourozenci upředňostnována, a to přes to, že ničím nevynikala nad ostatní. Také její otec ji měl v oblibě. Marie Kristina byla láskyplně oslovována Mimi. Přízeň matky císařovny jí sourozenci pochopitelně záviděli, žárlili na ní a nechávali ji stranou. Byla považována za donašečku, domýšlivou osobu a intrikánku. Jako malá našla Mimi zálibu ve francouzštině a už od útlého dětství se u ní projevovala svéhlavost a temperamentnost. Trvala na své výměně vychovatelky, kterou nakonec císařovna povolila a její vychovatelkou se stala hraběnka Maria Anna Vasquezová, která povýšila na vrchní hofmistryni, když arcivévodkyně obrdžela svůj vlastn dvůr.

V roce 1760 se seznámila se svým budoucím manželem Albertem Sasko-Těšínským. Ten se do ní zamiloval na první pohled, při císařovnině domácím koncertu, na kterém Mimi vystupovala. Byl si však vědom svého nízkého postavení, které by mu ve sňatku bránilo. Na Marii Terezii však udělal společně s bratrem velice dobrý dojem. Brzy však z Vídně odcestoval.

Přítelkyni našla Marie Kristina v první manželce Josefa II. Isabele Parmské. Ta si Mimi opravdu zamilovala a každý den jí posílala dopisy, kde jí něžně oslovovala a psala, jak moc se těší, až ji zase spatří. Z těchto dopisů zřetelně vyplývá hluboká intimní náklonost. Isabela zemřela v roce 1763 na neštovice. V modlitební knize Marie Kristiny našli po její smrti obrázek Isabely s dcerou Marií Terezií. Na zadní straně napsala arcivévodkyně přičinu Isabelliny smrti a poznámku, že v ní ztratila nejlepší a nejopravdovější přítelkyni, kterou kdy na světě měla.

V roce 1764 do života Mimi opět vstoupil Albert. K vlastnímu úžasu zjistil, že arcivévodkyně k němu chová také hlubokou náklonost. Ještě větší překvapení pro něj byl rozhovor, při němž mu Mimi sdělila, že císařovna není proti tomu, aby se stala Albertovou ženou. Vyžadovala však, aby oba byli velice diskrétní a nedávali svou lásku znát, dokud nenastane vhodný okamžik. V roce 1765 zemřel císař František Štěpán I. Ten měl pro Mimi sám vyhlédnutého manžela. I když Marie Kristina otce velice milovala, jeho úmrtím již nestálo manželství s Albertem nic v cestě.

Díky oblibenosti u své matky si tedy jako jediná mohla vzít 6. dubna roku 1766 Alberta z lásky. Brzy po svatbě porodila své jediné dítě, dceru Kristinu, které však den po narození zemřela. Manaželé byli velice zdrcení, brzy po smrti dcery však sáhla smrt i po nich. Marie Kristina dostala po těžkém porodu horečku omladnic a v polovině června dostal Albert neštovice. Oba však dokázali nemoc překonat. Další děti již však neměli. Později se ujali svého synovce arcivévody Karla, syna Leopolda II. a stanovili jej svým dědicem. Jejich manželství bylo velice harmonické a založené na vzájemné lásce a důvěře. Byli velice umělecky založení a shromáždili několik uměleckých sbírek. Nějaký čas žili v Prešpurku a později v Bruselu. Dne 20. dubna roku 1792 však vypověděla Francie Rakousku válku a francouzské jednotky vpadly do Belgie, kde porazily armádu pod Albertovým vedením. Manželé museli prchnout navždy z Belgie a jejich posledním trvalým sídlem se stal palác hraběte Emanuela Silva-Tarouca ve Vídni. 

Zdravotní stav Marie Kristiny se neustále zhoršoval. V roce 1797 se u ní projevily první příznaky žaludeční choroby. Zemřela o rok později 24. června. Den předtím však ještě stačila napsat poslední dopis svému milujícímu manželovi, který jí přežil skoro o 25 let. Albert byl její smrtí hluboce otřesen. Pro věčnou památku na milovanou manželku zadal vytvoření náhrobku v podobě hladké stojící pyramidy s medailonem Marie Kristiny a s postavami s carrarského mramoru, nesoucí nápis: Nejlepší manželce Albert. Vévoda se po smrti manželky zcela stáhl z veřejného života a věnoval se pouze svým sběratelským a uměleckým zájmům. Zemřel 10. února 1822.